Už asi před rokem jsem usoudil, že na maďarštinu nemám čas. Ale teď o svátcích jsem se rozhodl zopakovat si 120 základních maďarských frází, které jsem si kdysi vypsal na lístečky. A jak jsem si je opakoval, tak mi to nedalo a začal jsem číst knížečku „A Cigánybáró“ – Cikánský barón. Takové malé jazykové uklouznutí.
Maďarsky jsem textu rozuměl dost hmlistě. A tak jsem ji četl a dočetl jako sendvič: 1-3 strany maďarsky, pak to samé slovensky a nakonec znova to samé maďarsky. Je to milá a vtipná knížečka. Trochu jsem si obnovil pasivní slovní zásobu. Kupříkladu jsem se dozvěděl význam jednoho příjmení, které již dávno znám. Slovensky se často píše jako Rác, Rácek, někdy i Rácz. Rácz ale maďarsky znamená „Srb“.
Když už jsme při tom , tady jsou další přijímení: Lengyel je Polák, Olasz Ital, Tóth Slovák, Görög Řek. A význam příjmení Németh, Török, Horváth uhodnete asi sami. Po přečtení Cikánského barona jsem si ještě ten samý příběh vyslechl na Youtubu. Šlo o zjednodušenou verzi, kreslenou filmovou pohádku s názvem „Szaffi„. Byla v maďarském znění s anglickými titulkami. Dneska jsem si fráze zopakoval po druhé a pak jsem si ještě na Youtubu vyslechl 13-minutové video, ve kterém maďarské děvče vypráví o pěti knihách na téma „Pozitív gondolkozás“ t. j. pozitivní myšlení. Nejpozitivnější tam tom bylo to, že jsem porozuměl asi 80 procent z toho, co říkala 🙂
Teď si dám přinejmenším do léta od maďarštiny pauzu. Ale potěším se, když ji občas zaslechnu v ulicích Bratislavy – města, ve kterém žiju.
ivankupka 